NA VRCHOLECH STROMŮ.

Na vrcholech stromů

hnízdo staví pták,

by měl blíže k slunci,

blíže do oblak.

Jaký zpěv a jásot

z hnízda slyšeti,

když k nim zlatý paprsk

s rána doletí.

Když je všechny zlíbá

zora růžová,

když k nim padne první

krůpěj dešťová.

Leč ti štěbetové

hned se utiší,

když rozhoupá bouře

haluz ve výši;

A blesk nad hlavou jim

kmitá za bleskem,

když to hřmí a duní

v kraji nebeském.

Sotva bouře stichne,

mají písně zas,

kde je jaký ptáček,

ladí k zpěvu hlas.

Ve hnízdečku stlaném

vonným lupením,

v čistém jarním vzduchu,

ó, jak blaze jim!