NA VRŠKU V LESE

Poslední domek zarost v lese

svou střechou slaměnou,

jej rozbil čas, déšť vyloupil,

zaskočil dálek ozvěnou,

divokých větrů rypáky

plot zahrádky byl vylámán,

z nečisté studně hejkač pil,

když přiklopýtal, přivolán.

Vždy pod lstivými oblaky

z ničehož bouře počly růst.

Leč někdy, ticho-li

a jasno-li, a tulák v mechu

si hoví, poblíž hučí les,

chvost veverčí, sluch králíka

se v slunci zatřepe

a pak zas ani vidu, ani slechu,

jen skrze větve vrcholy ční u nebes

a dole tišina je veliká.

Tu dálky vzdychat neslyšíš,

ni srdce netepe.