Na vsi v neděli odpoledne.

Na nedělní rád myslím odpoledne,

jichž na vsi zažil jsem tak velkou řadu,

ve vřavě města hlavu v dlaně kladu,

kam upomínka jako motýl sedne.

Zřím, v tichých polích jak den zářný bledne,

chat modravý kouř za topoly vzadu,

stín pastýře, jenž obrácený k stádu

za mroucím sluncem ob čas hlavu zvedne.

Pár pestrých šátků nebo zástěr polem

se míhá jako v trávě luční kvítí

i zniknou brzy za olšemi plotu

a ticho; čekanka svým nehne stvolem.

Z vrat hřbitovních sem bledým zlatem svítí

verš známý: Já jsem cesta ku životu!