Na vsi v zimě.

Chci býti sám. – Jest milá mi ta ves,

jak do dálky mně k vůli zanešena,

ten na obzoru zasmušený les

i pole před ním dlouhá, zasněžena;

i mlhy závoj od nebe až k zemi,

sníh v stromů korunách,

keř bezu, který nah

na střechu klepá svými haluzemi,

i prázdná ptačí hnízda pod okénkem,

i zástup holubů, jenž rejdí nad přístěnkem.

Jak těší mne, když z rána vyhlédnu

a vidím, kraj že zavátý jest celý!

čas pomalu se táhne k polednu,

leč mračno šedé slunce nerozdělí...

Tu mnohá myšlénka vjezd v duši slaví,

tu tiše, potají

ke mně se sletají

sny mladosti a táhnou kol mé hlavy;

jest mysl má jak chmurné nebe zimní,

jež volá k duši mé: ó dřímni si jen, dřímni!

Tu z dlouhé chvíle vyjdu v zpustlý sad,

ves v mlze pode mnou si podřimuje,

ve mračných výšinách nad sněhy lad

vran stádo tichým křídlem poletuje;

nad rybníkem se páry táhnou líně,

jen vrby vyhnilý

kmen tiše nachýlí

své jíním šedé proutí ku hladině...

ba v tichu tom se nehne ani třtina,

ve sloupech křištálů utkvělo kolo mlýna.

A v lese stromy také bez hnutí –

viz, klenbou sosen na sníh stíny vběhly,

slyš, ve výši jak křídel vanutí...

strom na tě střásá stříbrné své jehly;

pod ledem zvoní lesní pramen čistý

a k němu v chumáči

kapraď a bodláčí

své rozkládají protkávané listy,

však ticho kol jak na hřbitov bys vkročil,

pták odletěl a brouk se v lupen svadlý stočil.

I přijde večer – v tichých myšlénkách

se stezkou v sněhu ku domovu vracím,

v mé oko zírá červánkový nach,

a vidí, jak se v těžké dumy ztrácím.

Jak rád jim celé srdce otevírám!

jak ve snů zrcadle

své růže usvadlé

svou slzou vlažím a do kytky sbírám,

a nevím sám, že kahan dohořívá,

a v krbu myšlének že sotva popel zbývá!

Tu poznávám, jak tiše k jeseni

se nachýlil můj život jednotvárný,

jak samota jest krbem nadšení,

kterého plamen pro ten svět jest marný;

jak v přírodě jest nesmrtelné žití,

jak věčný je ten chvat,

jímž ona tká svůj šat,

v němž lidský život jest jen tenkou nití;

že nejlíp jest, juž v srdci hrob si sklenout

a blaho největší na všecko zapomenout...