NA VYŠEHRADSKÝCH ROVECH.

Co zlatých snů v té černé zašlo skále,

co velkých činů, lásky neskonalé!

Co krve, potu, mozolů a žalů

jim kvetlo cestou na tajemnou skálu!

Klam, závist, výsměch vlastních bratří retem

jim chlebem byly v boji mnohaletém.

Naději stálou, každou krůpěj v žilách

nám v oběť kladli v českých Thermopylách.

Když bloudíš u nich, zda též slyšíš zdola,

jak srdce jejich vzhůru k tobě volá:

„Jdi, druhům zvěstuj mluvu našich kostí,

že pro národ jsme padli z povinnosti!”