NA VYSVĚTLENOU

Vyšel jsem před mnoha lety,

jinoch s nadšeným srdcem a blouznivou hlavou,

tehdy chtěl jsem víc než mohl jsem umět,

hledal jsem oporu v učenců knihách.

Nenaleznuv však po čem jsem toužil,

nedbal jsem oněch pramenů klamných,

svěřil se života mocnému proudu,

zavrhl cizí vlivy a vzory,

neboť jsem poznal, že jedině život,

vlastní můj život je bohatým zřídlem,

z kterého mohu čerpati stále

nejhojněji a nejpůvodněji,

v kterém je skryta odpověď na vše,

po čem můj duch se tázal a lačněl,

které mi skýtá posilu, víru

k další tvorbě, jež čekala na mne

jako milenka s náručí sladkou.

Tehdy jsem našel vlastní svou cestu,

po níž kráčím osaměle a hrdě,

nepotřebuji nikoho následovati

(nedbám, co závistní hlupáci žvaní

s papouščí moudrostí o mně)

nestarám se též o chválu, hanu,

spokojen tím, čím mne učinil život,

v souladu s vesmírem, v souladu s lidmi,

pracuji o svém básnickém díle,

niterném životopise,

v kterém se obráží svět,

jak jsem ho prožil.