NA VYSVĚTLENOU.

Zvedne se tiše opona a paňáca se vmotá,

mu z bílých pláten nahé čouhá tělo,

zrak jeho civí široce přes ploty do života

a divnou zpívá písničku: „Fuj, všecko uletělo!“

Je aplaus, on se ukloní a ukloní se znova

a složí ruce na prsa a usmívá se mělce...

Však lid chce slyšet svéhlavý dál smutné písně slova,

tu on se v krku poškrabe a metá kotrmelce.

A zas aplaus. Hrá hudba tuš, on polonaisu žádá

a jako hastroš tancuje, až chvěje se mu hlava:

Ten refrain zní: „Fuj, vše je pryč, má milostslečno mladá,

mé srdéčko, jen vyždímané oči do krvava...