Na vzdory.

Elenko, věř, denně chodím

tam, kde tvoje chátka,

a ty nechceš hovor vésti –

zavíráš mi vrátka.

Zavíráš je pod večerem,

otvíráš je ke dnu,

otvíráš je Palíkovi,

a já hněvem blednu.

Vadnu, vadnu od chorosti,

v srdci mém jak v sitnu,

a já to dýl nevydržím,

v pustě koně chytnu.

Vezmu čapku, péro za ní,

půjdu za vojáky,

tím se mnozí uzdravili –

já budu zdráv taky.