NA VŽDY!

Tvé srdce zraněno jest jako moje,

tvé láskou, moje věčným odříkáním,

již umdléváme oba délkou boje,

ty vítězíš – však já se dosud bráním.

Tvé srdce modlitbami sílilo se,

mně chudá píseň má jen štítem byla.

Tvou modlitbou já okřál co květ v rose,

tys k písni mé se časem uchýlila.

My v stejně trapné poznali se chvíli,

když duše obou nás se chvěly v muce,

nám stejně za úděl jen strasti byly,

mé dítě... sestro... podejme si ruce!