Na vždy jsme si s Bohem dali,

Na vždy jsme si s Bohem dali,

na luka už podzim táh’,

smutek vanul neskonalý

na ten pustý země práh.

Aster květ už vadl bílý,

kraj se halil v šedý mrak,

smutně jsme se rozloučili,

nepohlédli sobě v zrak.

Nesejdem se nikdy spolu,

nepůjdem si nikdy vstříc...

Dosti bylo toho bolu,

nemáme už co si říc’...

A tak jsme se rozloučili,

podzim táhnul v háj i luh...

Aster květ už zvadl bílý,

bez druha jde dále druh!