Na zadní stránku vlastní podobizny.

Já nedožil se toho v denní hluši,

bych umění moh’ žít a svojí práci,

část dnů svých tak jsem ztrávil v resignaci,

část v boji o chléb, který nejvíc kruší.

A přece dál všem podávám chléb duší,

a stavím, ač mou práci mnohý kácí,

a letím, ač má peruť peří ztrácí,

a pouze to mne zaráží a smuší:

Že nedočkám se ni paprsku zoře,

jímž skončilo by dlouhé, české hoře,

ni vědomí, po dlouhém žití celém

že krev a cit můj budou pevným tmelem

v té stavbě, jíž se Tvoje příští zvedne,

ó zdrané, štvané moje plémě bědné.