NA ZAHRADU PROVŽDY UZAVŘENOU.

Tajím skvosty, ano skvostů celé tajím moře.

Poutníku, jenž kolem kráčíš, nechci, aby hoře

přepadlo tvou snivou duši, až tu půjdeš kolem.

Odměněn buď každým stromem, každým trávy stvolem,

žel, jen skrze mříže moje rezavé a zpupné...

Viz a dál jdi! – Vše, co božské, jest i nedostupné!