Na Zasáví.

Sáva teče do Dunaje,

A Dunaj do moře:

Duše má za ně zalétá

A ji žere hoře.

Oko zírá pole, háje,

Roviny a výše:

Aj tu leží Dušanova

Zahynulá říše!

Široké Kosovo pole

Žele moje budí,

A mou duši žalovati

A upěti pudí.

A co moje porosené

Vůkol oko vidí?

Pány divochy, a tiché

Ve porobě lidi!

Mohamedovi tu zuří

Dosaváde kati:

A věku vybuzenému

Duchu meze hatí.

Loupeživí tu padouši

Panují a káží,

Panen a rodičů city

Zavile uráží.

Běda, běda, čí to vina,

Že Zasáví touží,

Lítí že je celé věky

Biřicové souží!

Mouřenínů lituješ, ó

Věku lidomilý!

Dokavad upěti budou

Tady lidé bílí?

Nevěří na soudy Boží

Lidé nevěřící:

Nenadále nebe metá

Šípy kárající.

Ač i noví Janičáři

Jinochy ti dáví,

Ubohý nezoufej lide,

Lide na Zasáví!

Co věk ulíčený říká,

Že nyní nemůže,

Nečekaná, netušená

Doba ti pomůže!