Na zlaté pudě.

Stín v šero tichou kathedrálu halí.

Mdle zlatá půda obrazů se skvěje;

kde dvojí barva legend líčí děje,

je výjev divný, stěží oku znalý.

Proud slunce vítězný se okny valí:

stěn šero taví zlata na ručeje,

třpyt aureol kde s obrazů se chvěje,

sbor svatých zří jak v nově k žití vstalý.

Jak stěny chrámu v zlaté záři tonou,

zrak stíhá okouzlen zjev krásy luzné,

co tajemnou dřív šero krylo clonou.

Tak poesie plá-li v šero žití,

stín z duše plaší a sny její různé

jak v zlaté půdě obrazy se svítí.