Na zpáteční cestě.

Kdesi daleko za mnou zůstala města,

města v rovinách úrodné země.

– Do hor bezlidných vede mne zdlouhavá cesta...

...Podzim z hor táhne, smutek jde ke mně...

Mlhy nad městy černými v rovinách leží:

zvony večerních klekání pláčí

s pustých kostelů dávno schátralých věží;

za mnou pláč jejich do samot kráčí.

Mlhou černý dým komínů továrních teče,

vlá jak nad hroby prapory hoře.

Za mnou v samotu revolta bídy se vleče,

za mnou valí se prokletí moře.

Do měst nedávno utek’ jsem ze samot ticha,

abych života sílu pil klamnou.

Ale vracím se. Bol větší v duši mé vzdýchá.

Chci sám. Ale měst kletby jdou za mnou.