Na ztracené kresby Michel-Angela k Božské komedii.

Jenž jediný Ti roven z dětí prachu,

Michel-Angelo, na kraj Tvojí knihy

když myšlének se zbaviti chtěl tíhy,

Tě sledovati jal se v křídel vzmachu.

K dnu propasti spěl s Tebou beze strachu,

vše pérem zažil děsné okamihy,

kolébkou byly čela Jeho rýhy,

zkad zpěv Tvůj k novému měl vzletět nachu.

Však ztracen výtisk věčné epopeje,

kam zatracence kreslil v děsné muce.

Sám čnít máš v lidské osudy a děje

jak maják, který vztyčen nad skaliska,

kde oheň zažíhají duchů ruce,

o který darmo příboj vln se tříská.