Na Zvíčině.

Kout nejeden jsem viděl české země

a vždy se mocně hnulo srdce ve mně,

však sotva kdesi v takém vzdechlo stíně

jak před kostelem malým na Zvíčině.

Do kostelíka, pár dní tomu bylo,

než přišli jsme tam, v bouři uhodilo;

já blesku stopy na zdích zřel i věži,

což blesk tu řádil jak oř bez otěží!

Mě napadlo tu, jak se můž jen státi,

že do vlastního chrámu Bůh tak mlátí!

Tak přemýšleje v údolí jsem přišel,

a tu jsem přepodivnou zprávu slyšel,

jak Němci Prusům raděj zaprodali

ten kostelík, než by jej Čechům přáli;

však zaskočeni byli v snaze lstivé.

Čech krčmu na Zvíčině koupil dříve.

Prus má teď chrám, Čech v hospodě se kryje.

Proč Bůh jen Němcům do kostela bije?