Náběh k štěstí.

Tak vše jest dobré. – Nelze jinak být!

Vždyť chtěl jsem dobro a jen k němu měřil,

ač mnohý mojí snaze neuvěřil,

byl vždycky správný, pravdivý můj cit.

Sám žíti chtěl jsem, všecky nechat žít,

chtěl duch, já nikoho v tvář neudeřil,

a jestli osud proti mně se vzpeřil,

já čelil mu, jak moh’ – dnes zvu svým klid.

A ten je hluboký a zasloužený,

je perlami tkán jako oko ženy,

jež dala pro mne vše a dala ráda.

Víc nelze chtít, víc nelze žádat ani.

Co zbude? Jedno velké děkování,

že tak to přišlo a tak dál se spřádá.