NÁBĚHY K VĚTŠÍM BÁSNÍM BEZ NADPISU. (I.)

Silnice bílá s topoli.

širokým krajem se táhne,

srdce mé za hory, za doly

po modru dalekém práhne,

jíti tak po zvoli kamkoli

bez péče, ptaní a cíle

pod těmi štíhlými topoli

po rovné silnici bílé.

Dosti už dlouho jsem občanské

pěstoval mravy a ctnosti,

pod jařmem v pokoře křesťanské

schromil své ubohé kosti,

v oděvu slušném i zásadách

s řádnými lidmi se družil,

na schůzích, voličských poradách

pro dobro lidu se tužil,

slušně se veselil o svátky,

vracel se k robotě vzpružen,

všeliké daně a desátky

platil neb zůstával dlužen – –

Nechať mi prokvetla kučera,

rozumu dávám teď vale,

dobro i krása et cetera

jiné ať šlechtí tu dále!

Já tady zanechám bez žele

zásady svoje a dluhy,

pustím se do modra vesele

přes lesy, pole a luhy,

půjdu si po zvoli kamkoli

bez péče, ptaní a cíle

pod těmi štíhlými topoli

po rovné silnici bílé.