Naběračka.

Jednou jeden farář jarý

žil a tučněl od své fary;

neměl přátel, jako jiní,

vzal si cizí hospodyni

bez kanonického stáří,

říkali jí: „hezká Máří“.

K tomu tedy farářovi

přijel kdysi Dr. Nový,

přítel z mládí, na návštěvu.

Uviděv tu mladou děvu,

faráře měl v podezření,

že s ní svoji vlídnosť mění.

Farář však ho ujišťoval,

že se vždycky řádně choval;

to prý že mu nenapadne

ani ve snu ani za dne. –

Doktor odjel. V krátkém čase,

vraceje se, zajel zase

ku příteli farářovi.

Kuchařka ho vítá slovy:

„Ne, to od Vás hezké není,

přivésti mne v podezření.

Stříbrnou jste naběračku

vzal, ji zvoliv za svou hračku.

Všechno všudy shledala jsem,

naběračky nenašla jsem;

farář měl ji na památku,

ode mne ji dostal k svátku.“

Na to doktor: „Paní milá!

což Vás pranic netlačila?

Stlala jste své lože stěží,

neboť tam ta lžíce leží.“