Nábožní rodičové.

Zbožné rodiče snad znáte?

V obci své jich dosti máte;

oni a jich milé děti

jméno Boží vzorně světí,

svátek je a neděle

vždycky vidí v kostele.

Rády chodí do školy,

konají své úkoly,

s rozvernými spolužáky

spolek míti nevolí.

Doma lenošit se stydí,

pilně činí po den celý,

co jim otec, matka velí,

proto chválu jejich klidí;

chovány jsou v moudré kázni,

prospívají v Boží bázni,

rodiče je pilně hájí,

a z nich arciť radost mají.

Rostou v jinochy a panny,

nikdo pro ně nemá hany.

Jinde vzdychá otec, matka:

„Šťastný dům a šťastná chatka:

tam se daří hodné dítky

jako sličné rajské kvítky,

a ti naši divoši

zlobí nás a lenoší.“

Vězte, zbožnost, bázeň Boží,

ctnost a dobré mravy množí,

nejen slovem, příkladem

zbožnost vštipte dětem všem!

V paláci i v chatě prosté

bez zbožnosti divoch roste.

Z vychování bez Boha

rodina je nebohá.