Nač říkat si, že tebe vídat radno

Nač říkat si, že tebe vídat radno

je sotva, že se tebe musím stříc

jak muška plamene, v němž shořet snadno

je možno jí? Co ret se zdráhá říc,

z pohledu vyčteš, pohlédneš-li na dno,

a tajemství mé tajem není víc.

Nevím, co zrak můj v přiznání své vloží,

když přiblížit tě nechá ke svým snům;

snad zvíš, že je mi jako v dlani boží

skřivanu, který vzlétá k nebesům,

snad vyčteš tam, co skrývala jsem dosud

pod víčka zraků svých ve studu hře,

že z duše mé tvůj obraz nesetře

již nic, ať cokoli dá ještě Osud.