Nač smutný pohled ten?

Nač smutný pohled ten?

Což nejsem tvojí dost

a není mezi námi štěstí host

a touha v noc i v den?

Co ještě více dávat mohu ti

než jistotu své lásky, duši svou,

než jednu mysl v úkryt duší dvou,

jež písní je – ne písní labutí?

Než doušek tvojím retům žíznivým

a krvi tvojí, kterou plamen sžeh,

snů nejskrytějších opojený dech,

jichž tajem zmámím tě a udivím?