NAČ TA NEZABUDKA

Nač ta nezabudka v slzách touhy zkvěte,

an ji noční mráz neb denní parno zhněte?

Nač že bludice ta u lásce nás sloní,

když se sama v divé, šeré moře skloní?

Nechť však nezabudka něžnou hlavu sklání,

nechť si slunce denně v západ ustele; –

zas jak slunce, nové upamatování

vzejde nám i z chladných hrobů popele!