NAČ TEPEŠ, PÍSNI...

NAČ tepeš, písni, motýlími křídly

mi na čelo, kde podzimek už bydlí?

Květ jara, léta žár, můj klid a boje,

mé vše už vyslovila struna tvoje.

Nic nezbývá již, co by za zpěv stálo,

a tobě, písni, přec to ještě málo?

Ty na mne hledíš, smutek v očích stinných:

„O zármutku a štěstí zpívej jiných.“

O zármutku a štěstí jiných, písni?

ty každý sám si protrpí a vysní.

A o své duše jásotu i boji

si bude zpívat vlastní píseň svoji.