Nad bílým sněhem vzplálo ráno rudé,

Nad bílým sněhem vzplálo ráno rudé,

a slunce vyšlo, usmálo se suše:

Proč trápíte se, starostlivé duše,

co všecko přijde, a jak dále bude,

proč odíváte ve proroctví chudé,

čím trudíte se v domýšlivé tuše?

Dál spěchá šipka vypuštěná z kuše,

co s vámi bylo, také po vás zbude,

a nezahyne světlo, jež vám plálo!

Jak může oko omezené pídí

se domnívati v žalu, jenž jest pychem,

že poslední snad plápol světla vidí,

když ukrývá se na čas v mraku lichém

jen proto, aby v nové síle vstalo?