NAD BITVAMI.

Archanděl Michal, v zraku teskné stíny,

před Hospodinem stanul s cherubíny;

nebylo znát, zda nesla jeho dlaň

paprslek slunce, blesk či třpytnou zbraň.

Zachraň, ó, Bože, svět, než vykrvácí!

V propastnou zkázu země Tvá se kácí;

ráj to byl kdys Tvou láskou stvořený,

šťastnému lidstvu za byt zvolený.

Zástupů smrtí pustnou lidné dálky,

tisíců tisíc vraždí dravost války,

národy seštvala si za kořist

vzteklice nejdivější: Nenávist.

Potoky krve s rozvrácených luhů

nesmyjí slzy andělů, Tvých sluhů;

rozvalin prach a po požárech dým

stoupají nad oblaka k nohám Tvým.

Země se svíjí, puká do útroby,

hltavá křeč v ní rozšklebuje hroby;

z mořského dna i s výše slunečné

chrlí svůj oheň výhně sopečné.

Živlů Tvých bujné, nejlítější bouře

nerovny jsou té lidských vášní vzpouře;

buran i smršť ni strašný zemětřas

nezuří víc než krutých srdcí kvas.

Divadlem hrůz jest zeměkoule půle,

jeden tu vládne pud a jedna zvůle,

jediný cíl a jedno dychtění

mysli a skutky řídí: Zničení!

Zadrž, ó, Pane, krev, jež plyne řekou,

utiš ty slzy, které proudem tekou!

Ustrň se, Otče! Pokoř zloby děs,

jásot a dík ať vzletí do nebes!

Vzývám Tě, Králi králů! Volám kleče:

Dovol, ať svaté ostří mého meče

udeří v boj a skončí zhoubný vír,

vinníky srazí, nevinným dá mír!“ –

Hospodin hlavou pohnul odmítavě.

„Nebude konce vražedlné vřavě

násilím zbraně, než jen moudrostí;

spravedlnost jen lidstvo vyprostí.

Ďábel jen pravdu v lidských duších mate,

lže jim, že k vraždě mají právo svaté;

z pekelných klamů spasit zemský luh

nemůže žádný meč, jen Svatý Duch.

On ať svá křídla chranná k zemi schýlí!“ –

Vidí již Michal, holoubek jak bílý

slétá co třepetavý, něžný květ

s nebeských září v temný, bouřný svět.

V kotouči dýmů jedových se míhá,

zapadá v chaos, nad spoustu se zdvíhá;

v hromový třesk a v plameny ran děl

stíhá jej teskným zrakem archanděl.

Nebeští letci serafskými zpěvy

konejší záští, to však o nich neví;

jazyky andělů, sám Svatý Duch,

hlásají smír, však vzdorný pych je hluch.

O meč svůj opřen, Michal němě čeká,

spása-li přece kyne z předaleka,

zběsilý zkrotne-li přec věků tok...

Čeká a sčítá mnohý den a rok.