nad filmovou fotografií eskymácké matky

všecka krása z přírody nám plyne,

všecka pravda ze skutečnosti.

zraku, k srdci až tvá slast mi tryská,

pozdraven byl život milostí.

člověk čistý jako alpská růže,

jako pták, jenž hnízdí v zeleni,

potkal se tu s touhou po poznání,

s žízní plod, jenž rdí se v malení.

poznání pak promluvilo řečí,

která slaví život našich dní

strašnou láskou nebo nenávistí.

v tom je všecko čestné umění.

matko, něžný symbole a pravdo,

jaký úsměv člověk zažije!

dávno neviděl jsem krásný obraz.

jak jsi krásná, fotografie!