NAD HEOBEM.

Na hřbitově pod horami

utkvěla ta v duši slova,

zapadla v ní přehluboko – –

zas a zas je slyším znova.

Tisíckráte život krutý

vyslovil je smrtí retem...

létla mimo jako všecko –

žal i radost širým světem.

Teprv dnes to písmo zlaté

třpytem co tu v kámen vryto,

zachvělo mi celou duší,

v srdci vzpomínkami zní to.

Vzpomínkami na ty duše,

co jich květy kryjí v dáli –

jak by dnes mi teprv jasno,

navždy že se rozžehnaly.