Nad hlubinou

Když shasl úsměv, shasla s ním i víra;

můj zrak se otevřel, jako se otevírá

okno do chladu dne a do zoufalství duše.

Teď měřím prostor pod sebou, kde dříve maně

jsem lehkou nohou šla jak květné po lianě

vstříc slunci a své tuše.

Ó, skleň mi nové mosty nad hlubinou

a převeď smělým obloukem mne víry!

A promluv ke mně, rci mi, žes to Ty!

Tam, kde se otvírá a končí vesmír širý,

kde láska Tvá se potkává s mou vinou,

tam dar mi dáváš nové jistoty.