NAD HROBAMI.

Dva hroby znám, dva smutné, tmavé hroby,

V nichž mrtvé blaho moje odpočívá;

U jednom zlatý věk mladistvé doby,

Věk vroucí lásky mé se v druhém skrývá.

Nad nimi denně zář se rozvinuje,

Nad nimi neznámý vykvítá květ;

Co v nich však spočívá, duch oželuje –

Toť ve život mi nevrátí se zpět.

Ó, tam se kouzlo veškeré schovává,

Jenž někdy čelo blahem ověnčilo;

Nad vroucím chladná roste tráva,

Se srdcem sladké snění se zničilo.

Tam mladost, a zde zem mou lásku kryje;

Jen jedna nad hrobami ještě slast,

V níž mladost věčná, láska věrná žije:

Mně procitnulá v zoři kyne vlast!