Nad hrobem dávných životů

Nad hrobem dávných životů

smrt nový život hlásá,

pluk živlů, vazeb sproštěných,

do nových tvarů jásá.

Jen neunavně ku předu!

již stracen je, kdo stojí,

a jícnům hrůzy propadl,

kdo o sebe se bojí.

Jen k předu! pravý muž si jen

u cíle odpočine,

a třeba jednotlivec mře –

již národ nezahyne.

Jen k předu, kdo chce život znát,

toť světa zákon pravý,

jen bujarého vítěze

boj s duchy neunaví!