NAD HROBEM MATČINÝM. (III.)

Bych vzkřísiti ji z věčného moh’ spánku

a v oči sadit nový žití květ,

ve tváře vdechnout jarou zář červánku

a v srdce lásku pro celičký svět;

bych požehnání vpečetil v ty rety,

jež uzamknul mi navždy věčný sen,

pak rád bych dál žil ten svůj život kletý,

byť novým hrobem každý měl být den.