NAD HROBEM MATČINÝM. (VIII.)

O ušetřete srdce mé;

jest ono truchle zbodané,

o pomněte, jak slunce zas,

i ono též snad povstane...

A setřte sny mé bolesti,

ty teskné zimní obrazy,

neb pomněte, i temnou noc

že nový den vždy provází!