NAD HROBEM MATČINÝM. (X.)

Zapadalo slunce,

odcházela vesna –

vidíš-li, matičko,

vidíš-li to ze sna?

Napadaly sněhy

na to svaté pole,

pokryly srdíčko,

co tu dřímá dole.

A loučil se junák

od matky v té době:

„S bohem, vesno moje,

matičko má v hrobě!“