NAD HROBEM OTCOVÝM,

Tři léta již! Ó, jak to běží,

že člověk ani netuší –

a přec tak těžce stále leží

ta krutá tíseň na duši.

Tři léta již – ó, jak to letí,

jak mraky v obzor daleký –

a přec tak stále teskno je ti

po tom, co zašlo na věky.

Tři léta již – ó, jak to prchá –

a čas prý mnoho vyváží!

A přece žádná míru sprcha

tu starou ránu nesvlaží.

Tři léta již – ó, jak to mizí –

ten osud všechno rozerval.

Kdo přítel dřív – teď zcela cizí –

a sny a touhy – vítr svál.

Tři léta již – ó, jak to pádí –

a sotva se to zjinačí – –

Však vím, že měli jsme se rádi,

a to mi v život dostačí!