NAD HROBEM

Polední slunce prudce bilo

do starých hrobů. Lípy stíní

kříž zčernalý. Tam ležíš, Mílo,

jež bylas kdysi přítelkyní

mých mladých let. A jenom zbylo

zde na kříži pár řádků nyní...

Co v životě nás rozjitřilo,

to usmiřuje dobrotiní

tichého hrobu... Ale zněla

zas o polednách tvoje věta,

zas zakmital se půvab těla

bílého mladého. Ne zmarem,

však šumem včel a světlem léta

hrob vítal na hřbitůvku starém.