NAD HROBY ČERSTVÝMI...

Pod modrou oblohou se otevřelo peklo,

jde jaro úsměvné a nese slzí proud.

Pro měšce boháčů co drahé krve teklo,

co květů nádherných muselo uvadnout.

V továrnách, po dolech vzrůstají mrtvol kupy,

milion životů předčasně umírá.

Milion výkřiků o pomoc marně úpí

a stále žíznivy jsou rety upíra.

Jdou chránit pořádek, jdou, vlekou s sebou děla,

legie bodáků se staví před vraha. – – –

Mrak tupé bolesti už přestal stínit čela

a v srdci vzklíčila nesmírná odvaha.

Prokletí jásavá se rozhlaholí kraji.

Nad hroby čerstvými jde pomsty hodina.

Zčernalé krvavé se pěsti zatínají,

sto přísah hrozivých se slavně zaklíná.