NAD KNIHOU

Nad knihou básní dumám, uvažuje

co mrazných ohňů vkleto dříme v ní.

Svět v kapce... Výkřik duše, která pluje

Snu křídly k sadům zářných zhvězdění.

Co chtěl jsem? Zaznít smutných očí lyrou,

zpít pohled duhou květů dum a tuh,

jak v čisté zdroje stoupat v bolest sirou,

byť úsměv na rtech v černý krystal ztuh’;

v dál cizí zvolat, pozdrav ozvy míti,

a marným ždáním hledat výrazy,

jak zbožný poutník nitry bratrů jíti,

v chrám srdcí věšet snění obrazy. –

Mne osud zlákal sráznou stezkou, hložím,

v můj štít vryl odznak ran mých tragický.

Svůj deník duše komu v ruce vložím?

Svou Odyseu!... Román lyrický.