NAD KNIHOU VERŠŮ ALFREDA DE MUSSET.

Kde je ten krásný, zlatý čas,

kdy lkala toužebně tvá sladká sloka

o svůdném lesku dlouhých řas,

o kouzlu čarovném a žáru oka,

o plášti, jímž jest ženě vlas?

Dech mládí zas mým srdcem chvěl

nad knihou tvou, již dámy měly rády:

Ach, písně lásky ze Španěl!

Za nocí modravých ty serenády,

jež básník markýze své pěl!...

Ó vzhůru vína poháry!

Po pitce vesele jen na balkony!

V dívčího smíchu rozmary

se jemně vplétají prosebné tóny

lahodně sladké kytary...

Ach, krásná dobo lásky, vnad,

což vskutku nenavrátíš se nám více?

Již neumějí milovat

poeti naši: Žluté mají líce

a fantastický magův šat,

z nich každý vyžilý má hlas

a každý nervosně je rozechvělý,

zrak plá jim chorobně zpod řas...

Ti naši poeti, ach, neuměli

se napit z číše mládí v čas!