Nad krajem tiše pluje smrť,

Nad krajem tiše pluje smrť,

na nebi hvězdy září

a spásu světa hledají

pokorně v boží tváři.

A kolik na nebi těch hvězd,

na zemi tolik duší

se v boji s těla potřebou

vždy lopotí a kruší.

Jim času proudy hladové

jen žaly v srdci dují

a jimi hrdé myšlenky

ukrutně usmrcují.

Jen někdy vězňů nebohých

sen krásný kouzlem zmájí

a touží po svobodě pak,

po ztraceném svém ráji.