Nad krajinou leží

Nad krajinou leží

tichý, mužný smutek,

jehož roucho strhne

jenom velký skutek.

V stromu větvích hrají

větry neuchylné,

věčně ve svém díle,

v díle zkázy pilné.

A ku zemi shlíží

mraků roje lačné,

kdy se nový zápas

o věc starou začne.

Ale kraj je tichý,

jenom svadlé klásky

tu a tam se chvějí

jako odkaz lásky – –