NAD KYTICÍ FIALEK V LISTOPADU.

Fialky, v pozdním slunci vykvetalé,

trhané pro mne bílou rukou její,

v kalíšky vaše, rosných do krůpějí

se dívám v teskna závoje se hale.

Polibky země, hle, se ještě stále

na lístcích vašich nesetřeny chvějí;

vím, trhala vás drahá ruka její

kde štěstí léta v podzim voní dále.

Tam u nás, jak tam slunce ještě svítí,

a co vám kouzla dají chladná jitra

svou vlhkou, hořkou vůní listopadu!

Fialky pozdní, na stůl si vás kladu;

nechť květy vaše jistě svadnou zítra,

své léto znovu moh’ jsem vámi sníti.