NAD LABSKOU TŮNÍ

Snivá hlať je tiché vody,

stíny jen se řinou do ní

starých stromů, plné shody

svoje hlavy k sobě kloní,

divý rmen a balšám voní.

Jak to dávno! Roků řady

loďka tady nepřistála,

ticho všady, pusto všady...

přede mnou proč z nenadála

mrtvá moje mladost stála?

Stála v páry bílé říze,

kynula mi v rozloučení.

Olše nahnula se k bříze

a mou duší táhlo snění...

zmizela v tom okamžení.