NAD LESNÍ TŮNÍ.

Kde lesní šeř se stmívá

pod stromy do stínů,

tůň hluboká se skrývá

pod listím leknínů.

Tak tajně tmí se v šeru,

kam sotva zbloudí svit,

jen letních za večerů

tam chodí laně pít...

Jak v tůni té, v mé duši

je mrtvo v noc i den,

svit žádný nepřeruší

ten chmurný její sen.

A marně čekám v šeři

a marně vzpínám dlaň –

Zda přijde, až se sšeří,

má vytoužená laň!?