Nad lidskou sílu.

V tom vězí všecko, dokud máme síly,

však tuto změřiti, kam asi stačí!

Lze svíjet se a omdlévati v pláči,

je možno, že i rozum zbloudí, zšílí.

Leč v oné nejhroznější žití chvíli,

kde zhouby Anděl s mečem nahým kvačí

nám nad hlavou, kdy černou peruť dračí

již samo zoufalství nad skráň nám chýlí,

zde konec boje. – Není síly více.

Od smrtelníka nelze více žádat,

co dal, to moh’ a trpěl – bohem není.

Pak zbudou jen ty zhaslé zřítelnice,

ta snaha výš, ten úděl věčně padat,

a nekonečný stud a pokoření.