NAD Lysou horou oblaka jdou,

NAD Lysou horou oblaka jdou,

oblaka sirá, oblaka bílá

plynou, plynou – –

Smrt jako dítě ztracené v pohádce

za horou, za horou

se skryla.

Staletá lípa z hořící výše

těžký chlad stesku tiskne k zemi,

marný a němý –

Ach ne! Ne! Vždyť teď vydechla tiše,

vydechla sladce,

vydechla přesladce

umrlčinou!

Nad Lysou horou oblaka jdou,

oblaka sirá, oblaka bílá

plynou, plynou – –

Umdlená bolest před chvílí loučení

za horou, za horou

se skryla.

Krása všech dnů se ohlíží tiše,

sirotčí slzou v hrdé tváři

láska jí září –

Co chce? Ach, lípa vydechla tiše,

vydechla sladce,

vydechla přesladce

umrlčinou!

Úkladná hloubka ze stínu štká,

ze stínu teskní, ze stínu kdesi

volá, volá – –

Temná je propast bolesti ubité,

hluboká, hluboká

až děsí.

Jako by láska propastí zela,

závratí táhne k sobě, k sobě

k objetí v hrobě:

Ach pojď! Ráj svůj když duše tvá měla

v kráse mé skryté,

kráse mé odkryté

neodolá.

Úkladná hloubka ze stínu štká,

ze stínu teskní, ze stínu kdesi

volá, volá – –

Milost již vábí, propast se ozývá

hluboká, hluboká

až děsí.

Strach se již smířil, vzdor se již kloní,

mocný mír táhne cestou domů

pod kořen stromu.

Ach, shnil těla hřích, lípa zas voní,

srdce si zpívá,

srdce se usmívá,

neodolá.

Blažení mrtví pod zemí sní,

pod zemí svojí, pod zemí Boží

shnilí, shnilí – –

Zemdlených dětí dost ještě s věrností

pod zemí, pod zemí

ach, složí!

Objetí jejich na přivítanou

neděsí stopou bídy jejich

na obličejích –

Ach ne! Srdce se na cestě branou

umrlčích kostí

umrlčí úzkostí

neomýlí!

Blažení mrtví pod zemí sní,

pod zemí svojí, pod zemí Boží

shnilí, shnilí –

Vás, moje děti, vás v němé věrnosti

pod zemí, pod zemí

též složí –

Objetí naše na přivítanou

za živa dosud bídou naší

z očí nám straší –

Zdaž vám srdce se na cestě branou

umrlčích kostí

tou naší úzkostí

neomýlí?

Nad Lysou horou oblaka jdou,

oblaka sirá, oblaka bílá

plynou, plynou – –

Naděje cestou ztracená v pohádce

za horou, za horou

se skryla.

Tesknící láska sražená s výše

zachvívá pláčem v temné zemi

mrtvými všemi.

Ach ne! I vám vstříc vydechne tiše,

vydechne sladce,

vydechne přesladce

umrlčinou!