Nad močály.

Já slyšel šumět hvozdy z dáli,

jich píseň jako kletba byla,

a zrádné víry dole lkaly,

v nichž zapadla má jará síla.

Dech mládí. Neurčité chvění.

Míst rozespalých teskno chladné.

Jsem unaven už září denní. –

Nechť moje duše v propast padne!