Nad modravými lesy

Nad modravými lesy

růžová svítá zář,

z mlh jarních nad jezerem

jak zřel bych bledou tvář.

Tvář bledá, rety němé,

ve tváři tajný bol,

a oči plné lásky

zří v modré stíny kol.

Nad krajem růžový se

májový budí den,

a mlhy rozplývají

jak lehký k ránu sen.

A celý kraj tu leží

pod jejich závojem,

tvář bledá objímá jej

tesklivým pohledem.

A v očích slzy lásky

zří dlouho v modrou dál,

a mizí, rozplývá se –

mé srdce svírá žal.