Nad novou svojí knihou.

Rozkoší chvěje se nitro, žár v očích vášnivě blýská,

ve vroucí krvi své péro namáčím s večerem zas,

ač mne kol proklela lůza schátralá, bídná a nízká,

ač hrůzou života bídy prokvetl záhy můj vlas,

přec píši vroucí svou krví, co přísné diktuje žití,

ať klnou bídníci, kterým credem jest prodejný cit,

víc nežli urážek bláto, co člověk v srdci svém cítí

a co má svatého v duši, nemůže žádný mu vzít.